Touha po krvi - 11. díl

17. december 2010 at 15:02 | Wiwi Wrabel
Touha po krvi

Po dvou týdnech nic nedění se mi ozval Tom. " Izz, já se ti strašně omlouvám, že jsem se ti neozval ale…" " Chápu." " Nechtěla bys ke mně dneska přijít." " Pokud mě nechceš zakousnout, tak příjdu." zavtipkovala jsem, ale Tom měl pořád vážný hlas. " Ne, to se neboj, tebe nikdy." " Ok, za 25 minut jsem u tebe." Ta myšlenka být upírem mě láká, ale čelit smrti nechci. Chci mít normální klidný život, jako každý člověk.

Vánoce se daly jakžtakž přežít. Nikdo na ně neměl náladu. Ani já, ani máma, vlastně jenom Lisa, která je šílený optimista, takže brala s optimismem i to, že se rodiče rozváděj. Já ji v tomhle nechápu. Neuronila ani slzičku. I když já taky ne, ale byla jsem naštvaná, protože táta začal docela dost pít, nechtěl se vystěhovat z baráku, takže my s mámou jsme byli jakoby bezdomovci, protože nikde v okolí se nedal sehnat byt. No, naštěstí s ním máma snažila vycházet po dobrém. Což je fajn. Kde trávil vánoce táta, to nevím. " Izzie, pomůžeš mi sundat ty barevné krámy ze stromečku?" Jestli chci stihnout být u Toma za 25 minut, musela jsem mámu odmítnout a tím ji zklamat. Máma byla sice naštvaná, ale ta asi nechápe, jaké mám starosti já.

"…bude to pro mě strašné, ale nějak to vydržím." " Takhle se kvůli mně trápit…" " Ticho, miluju tě. Udělám pro tebe vše Izzie!" " Taky tě miluju! Ale tohle je moc! Takhle se zabíjíš každou sekundou, co jsi semnou Tome!" " A co jiného chceš dělat? Rozejít se semnou?" " Ne… to bych asi nepřežila…" " No vidíš, já taky ne!" Tom mě políbil a já cítila ten chlad, který se vsával do mé kůže. Je studený jako led, ale v sobě ukrývá žár. Miluju ho, a kdyby to bylo nutné, přeměním se kvůli němu. I když to bude to nejtěžší, co jsem kdy v životě udělala."

Další den jsem se sešla se Sashou a Vanes. " Ten talisman je zvláštní, jakoby začarovaný." " Jak to myslíš Sasho?" zeptala se vážně Vanesa. Jakoby měla strach, že ji ta věcička zabije. " No já nevím. Jakoby odpuzoval všechnu zlou energii…" Překvapeně jsem se na ni podívala, protože ona nikdy takové slova neužívala. A navíc nikdy nevěřila na magii a talismany a takové ty věci. " Ehm, ty se asi hodně těch upírů bojíš, že ano?" " Vaneso! Kdo by se nebál! Ty už to máš za sebou, ale my se musíme chránit! Myslíš, že je to lehké, když máš nejlepší kamarádku upíra?" " No promiň no.." Vanesa jakoby zavrčela a odtáhla se stranou. " Měla bych jít, mám žízeň." Sasha vrhla vraždivý pohled na Vanesu a já řekla, ať tedy jde, že my se mezitím koukneme do knihy, kterou jsem koupila v krámě. 
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.